Umění žít: meditace Vipassana

Všichni hledáme klid a harmonii, protože jsou tím, co nám v životě schází. Čas od času všichni prožíváme rozčilení, podráždění, disharmonii. A když strádáme těmito trápeními, nenecháváme si je jen pro sebe, ale šíříme je i na ostatní. Trápení nasytí atmosféru kolem nešťastného člověka a ovlivní každého, kdo s ním přichází do styku. To určitě není nejlepší způsob, jak žít.

Měli bychom žít v míru sami se sebou i s ostatními lidmi. Člověk je koneckonců společenský tvor. Musí žít ve společnosti – žít a jednat s jinými. Jak máme žít mírumilovně? Jak máme zůstávat v harmonii sami se sebou a jak udržet klid a harmonii okolo nás, aby i ostatní mohli žít mírumilovně a harmonicky?

Abychom se mohli zbavit utrpení, musíme znát jeho hlavní důvod, jeho příčinu. Když problém prozkoumáme, zjistíme, že jakmile začneme v mysli vytvářet jakoukoliv negativitu nebo mentální nečistotu, zákonitě se budeme cítit nešťastní. Negativní myšlenky, mentální znečištění nebo nečistoty nemohou existovat zároveň s mírem a harmonií.

Jak začínáme vytvářet negativitu? Bližším prozkoumáním se to opět objasní. Začneme se cítit nešťastně, když zjistíme, že se někdo chová způsobem, který se nám nelíbí nebo když se děje něco, co se nám nelíbí. Děje se něco, co nechci, a já v sobě vytvářím napětí. Neděje se to, co chci, objeví se překážky, a opět v sobě vytvářím napětí. Sám v sobě uvazuji uzly. A během celého života se dějí věci, které nechceme. Věci, které chceme, se možná stanou a možná nestanou. A tento proces reakcí, uvazování uzlů – Gordických uzlů – způsobí, že celá mentální i fyzická struktura se stane tak napjatou, tak plnou negativit, že celý život je najednou plný neštěstí.

Takže jedna z možností, jak vyřešit tento problém, je zařídit, aby se nic nechtěného v mém životě už nestalo, aby se všechno odehrávalo přesně tak, jak si přeji. Musím vyvinout takovou schopnost, nebo někdo jiný s takovou schopností musí přijít na pomoc, kdykoliv to potřebuji, aby se nestalo nic, co nechci, a naopak, aby se stalo všechno, co chci. Ale to není dost dobře možné. Na světě není nikdo, komu by se všechna přání vyplnila, komu by se v životě dělo všechno přesně tak, jak si přeje, bez ničeho nechtěného. Stále se objevují skutečnosti, které jsou v protikladu s našimi touhami a přáními. Takže vyvstává otázka, jak zařídit, abychom přestali slepě reagovat tváří v tvář skutečnostem, které se nám nelíbí? Jak přestat vytvářet napětí a setrvávat v klidu a harmonii?

V minulosti se v Indii, stejně jako v jiných zemích, tímto problémem – problémem lidského utrpení – zabývaly moudré svaté osoby a našly řešení: když se stane něco nechtěného a člověk začne reagovat hněvem, strachem nebo jinou negativitou, měl by co nejdříve obrátit svou pozornost někam jinam. Například vstát, nalít si sklenici vody, napít se – váš hněv se nebude dále rozvíjet a vy se ho začnete zbavovat. Nebo začít počítat: jedna, dvě, tři, čtyři. Nebo začít opakovat slovo, frázi, mantru nebo jméno nějakého světce, ve kterého věříte; mysl se odvrátí a do určité míry se zbavíte negativity, hněvu.

Toto řešení pomáhalo, fungovalo. Stále funguje. Pokud takto zareagujete, mysl se cítí vysvobozená z rozčilení. Ale ve skutečnosti funguje toto řešení jen na vědomé úrovni. Odvrácením pozornosti zatlačíte negativitu hluboko do nevědomí a na této úrovni dál pokračujete ve vytváření a násobení stejných mentálních nečistot. Na povrchu je vrstva míru a harmonie, ale v hlubinách mysli je spící sopka potlačené negativity, která může dříve nebo později vybuchnout mohutnou erupcí.

Jiní průzkumníci vnitřní pravdy šli ve svém hledání ještě dál, zakusili podstatu mysli a hmoty uvnitř sebe samých a pochopili, že odvádění pozornosti je jen útěkem od problému. Útěk není řešením: člověk musí problému čelit. Kdykoli v mysli vyvstane negativita, prostě ji pozorujte, dívejte se ji zpříma do očí. Jakmile začnete pozorovat mentální znečištění, počne ztrácet svoji sílu a pomalu zmizí docela.

To je dobré řešení: vyhýbá se oběma extrémům – potlačení i plnému vyjádření. Zatlačením negativit do nevědomí se jich člověk nezbaví; a tím, že je vyjádří na slovní nebo fyzické úrovni, způsobí jen více problémů. Ale když je jen pozoruje, pak nečistota vymizí a vy se jí zbavíte.

Zní to úchvatně, ale je to vůbec možné? Není vůbec jednoduché postavit se tváří v tvář mentálním nečistotám. Když se objeví hněv, ovládne nás tak rychle, že si toho ani nevšimneme. A ovládnuti hněvem se dopouštíme na fyzické nebo slovní úrovni činů, které ubližují nám i ostatním. Později, když vztek pomine, začneme plakat a litovat, prosíme za prominutí toho nebo onoho člověka nebo boha: ‘Udělal jsem chybu, odpusť mi prosím!‘ Ale až se příště dostaneme do podobné situace, zareagujeme úplně stejně. A všechno to neustálé litování je k ničemu.

Potíž je v tom, že si neuvědomujeme, kdy se mentální nečistota spustí. Začíná hluboko na nevědomé úrovni mysli, a když dosáhne vědomé úrovně, už získala takovou sílu, že nás ovládne a my ji nemůžeme pozorovat.

V tom případě musím mít soukromého tajemníka, aby mi kdykoli, když se objeví hněv, řekl, ´Pozor, začínáte se zlobit!‘ Protože nevím, kdy takový hněv přijde, musím mít tři soukromé tajemníky na tři směny po celý den! Dejme tomu, že si to mohu dovolit a hněv se začne objevovat. A tajemník řekne, ´Pozor – objevil se hněv!‘ První co udělám, že mu jednu vrazím a začnu mu nadávat: ‚Myslíš si, že tě platím, abys mě poučoval?‘ Žádná dobrá rada nezabere, jsem ovládán hněvem.

Předpokládejme, že zůstanu moudrý a neuhodím ho. Místo toho řeknu, ´Velmi děkuji. Teď si musím sednout a pozorovat svůj hněv.‘ Je to ale možné? Jakmile zavřu oči a pokusím se pozorovat hněv, na mysl mi přijde předmět mého hněvu – osoba nebo událost, kvůli které jsem se rozzlobil. Potom nepozoruji hněv jako takový. Pozoruji vnější podnět mé emoce. A to také není řešením, tím svůj hněv jen dále násobím. Je nesmírně obtížné pozorovat abstraktní negativitu, abstraktní emoci, oddělenou od vnějšího předmětu, který ji vyvolal.

Nicméně ten, který dosáhl konečné pravdy, našel skutečné řešení. Objevil, že kdykoliv v mysli vyvstane mentální nečistota, stanou se současně dvě věci na fyzické úrovni. První je, že dech ztratí svůj normální rytmus. Když se v mysli objeví negativita, náš dech ztratí svůj normální rytmus. Kdykoli se vynoří negativita, náš dech se stane težším. To se dá pozorovat celkem snadno. A druhá věc je, že na jemnější úrovni se někde v našem těle spustí biochemická reakce – a vyvolá nějaký pocit. Každá mentální nečistota vyvolá nějaký pocit či vjem, na té nebo oné části těla.

Zde se nabízí praktické řešení. Obyčejný člověk nedokáže pozorovat abstraktní mentální nečistoty mysli – abstraktní hněv, strach nebo vášeň. Ale se správným tréninkem a cvičením je poměrně snadné pozorovat dech a tělesné pocity, a obojí je přímo spojeno s mentálními nečistotami.

Dýchání a pocity mi pomohou dvěma způsoby. Zaprvé, stanou se mými soukromými tajemníky. Jakmile v mé mysli vyvstane nečistota, můj dech ztratí svou běžnou podobu, a oni začnou volat, „Pozor, něco se stalo!“ Nemohu vyhubovat dechu; musím přijmout jeho varování. Podobně mi mé tělesné pocity řeknou, že je něco špatně. A poté, co jsem byl varován, začnu pozorovat svůj dech, své pocity, a velice rychle zjistím, že nečistota pominula.

Tento mentálně-fyzický jev je jako dvě strany jedné mince. Na jedné straně jsou všechny myšlenky nebo emoce, které vyvstávají v mysli. Na druhé straně je dech a tělesné pocity. Jakákoliv myšlenka nebo emoce, jakákoliv mentální nečistota, se projeví na dechu a tělesných pocitech. Proto když pozorujeme dech nebo pocity, ve skutečnosti pozorujeme mentální znečištění. Namísto útěku před problémem se postavíme skutečnosti takové, jaká je. Potom zjistíme, že mentální nečistoty ztrácejí svou sílu: už nás nemohou přemoci tak, jak tomu bylo v minulosti. Pokud vytrváme, nečistoty se nakonec vytratí docela a my začneme žít klidný a spokojený život, život čím dál více osvobozený od negativit.

Tímto způsobem nám technika sebepozorování představuje skutečnost v jejích dvou aspektech, vnitřním a vnějším. Dříve jsme se dívali ven a unikala nám vnitřní skutečnost. Vždy jsme příčinu svého neštěstí hledali ve světě okolo nás; vždy jsme obviňovali vnější okolnosti a pokoušeli se změnit vnější realitu. Protože jsme neznali vnitřní realitu, nikdy jsme nepochopili, že příčina utrpení leží uvnitř, v našich vlastních zaslepených reakcích na příjemné a nepříjemné pocity.

Nyní se můžeme díky této technice podívat také na druhou stranu mince. Můžeme si být vědomi svého dechu a zároveň toho, co se odehrává uvnitř nás samých. Ať je to cokoliv, dech nebo pocit, učíme se to jen pozorovat, aniž bychom ztratili rovnováhu mysli. Přestáváme reagovat a násobit své utrpení. Místo toho dovolíme, aby se mentální nečistota projevila a zmizela.

Čím více člověk praktikuje tuto techniku, tím rychleji se zbavuje negativit. Postupně se jeho mysl očistí od nánosů; bude čistá. A čistá mysl je vždy plná lásky – nesobecké lásky k ostatním; plná soucítění s chybami a utrpením druhých; plná radosti z jejich úspěchu a štěstí; plná vyrovnanosti za jakékoliv situace.

Když člověk dosáhne této úrovně, začne se měnit celý vzorec jeho života. Už není dál možné, aby dělal cokoliv na slovní nebo fyzické úrovni, co by rušilo klid a štěstí druhých. Namísto toho se vyrovnaná mysl stane klidnou, ale také atmosféra obklopující takového člověka bude prostoupena mírem a harmonií, a to začne ovlivňovat ostatní a pomáhat jim.

Tím, že se člověk naučí, jak zůstat vyrovnaný tváří v tvář všemu, co prožívá uvnitř, si osvojí také nestrannost ke všemu, s čím se setkává ve vnějším světě. V žádném případě však není tato nestrannost únikem nebo lhostejností k problémům světa. Člověk, který praktikuje Vipassanu, se stane citlivějším k utrpení druhých a dělá všechno pro to, aby jejich utrpení zmenšil, jakýmkoliv způsobem to dokáže – ne s podrážděním, ale s myslí plnou lásky, soucitu a vyrovnanosti. Učí se svaté nezaujatosti - jak být plně oddaný, plně zainteresovaný pomáhat druhým, ale zároveň si udržet vyrovnanou mysl. Tak zůstane klidný a šťastný, zatímco pracuje pro mír a štěstí druhých.

To je to, co učil Buddha: umění žít. Nikdy nezaložil ani neučil nějaké náboženství, nějaký „ismus“. Nikdy nevedl své studenty k praktikování rituálů a obřadů, k slepým nebo prázdným formalitám. Naopak, pozorováním reality uvnitř je učil pozorovat skutečnost takovou, jaká je. Z nevědomosti stále reagujeme způsobem, kterým ubližujeme sobě i ostatním. Jakmile ale získáme moudrost – moudrost vidět skutečnost takovou, jaká je – zbavíme se tohoto zvyku reagovat. Když přestaneme slepě reagovat, získáme schopnost jednat uvědoměle – jednat s vyrovnanou myslí, myslí, která vidí a chápe pravdu. Takové jednání může být jen a jen pozitivní, tvůrčí, nápomocné nám samým i ostatním.

Co je potom nezbytné, je 'poznat sebe sama‘ – rada, kterou dávaly všechny moudré osoby. Musíme poznat sebe sama nejen na intelektuální úrovni, na úrovni myšlenek a teorií. Ani to neznamená poznat sebe sama jen na emocionální nebo náboženské úrovni, pouhým slepým přijetím toho, co člověk slyšel nebo četl. Taková znalost nestačí. Musíme poznat skutečnost takovou, jaká je, z vlastní zkušenosti. Musíme přímo prožít realitu tohoto mentálně-fyzického jevu. Jedině to nám pomůže osvobodit se z utrpení.

Tato přímá zkušenost s vlastní vnitřní realitou, tato technika sebepozorování, se nazývá meditace ´Vipassana‘. V jazyce, kterým se v Indii mluvilo za časů Buddhy, znamenalo passana vidět s otevřenýma očima, obyčejně; ale vipassana znamená pozorovat věci takové, jaké doopravdy jsou, ne jakými se zdají být. Praktikující musí proniknout skrze zdánlivou skutečnost, dokud nedosáhne konečné pravdy celé mentální a psychické struktury. Když tuto pravdu zažijeme, naučíme se přestat slepě reagovat, přestat vytvářet mentální nečistoty – a staré nečistoty přirozeně postupně zmizí. Osvobodíme se od utrpení a budeme prožívat skutečné štěstí.

Meditační kurz Vipassany sestává ze tří stupňů. Nejdříve se musí student zdržet veškerých činů, fyzických nebo slovních, které by rušily klid a harmonii ostatních. Člověk nemůže pracovat na svém osvobození od mentálních znečištění a zároveň pokračovat v takovém jednání, které tato znečištění násobí. Proto je prvním nezbytným krokem praktikovat morální kodex. Student se zaváže zdržet se zabíjení, krádeže, nevhodného sexuálního chování, lhaní a užívání intoxikantů. Tím umožní své mysli, aby se dostatečně zklidnila a mohla se věnovat svým úkolům.

Dalším krokem je vyvinout alespoň částečnou schopnost ovládat svou divokou mysl, vycvičit ji, aby zůstala soustředěná na jediný objekt: dech. Student se pokouší udržet svou pozornost na dýchání tak dlouho, jak je to možné. Není to dechové cvičení, člověk neovládá svůj dech. Naopak, pozoruje přirozený dech takový, jaký je, jak vchází a jak vychází. Tímto způsobem student dále zklidňuje mysl, aby už nepřevládaly intenzivní negativity. Zároveň ji koncentruje, aby byla bystřejší a pronikavější, schopná vhledu.

Tyto první dva kroky – žití morálního života a kontrolování mysli – jsou velice nezbytné a prospěšné samy o sobě; ale vedou pouze k potlačování negativit, pokud člověk neudělá třetí krok – očištění mysli od nečistot tím, že rozvine niterné pochopení své vlastní přirozenosti. To je Vipassana: zakoušení své vlastní skutečnosti systematickým a nezaujatým pozorováním sebe - neustále se měnícího fenoménu mysli a hmoty, který se projevuje jako pocity. Toto je vrchol Buddhova učení: sebe-očištění sebe-pozorováním.

To může praktikovat každý. Každý stojí před problémem utrpení. Je to univerzální nemoc, která vyžaduje univerzální lék – ne nějaký specializovaný. Když někoho ovládá hněv, není to buddhistický hněv, hinduistický hněv nebo křesťanský hněv. Hněv je hněv. Když se na základě toho hněvu rozčílí, není to křesťanské, hinduistické nebo buddhistické rozčilení. Tato nemoc je univerzální. Takže i lék musí být univerzální.

Vipassana je takovým lékem. Nikdo nemůže mít námitky proti životním zásadám, které respektují klid a harmonii ostatních. Nikdo nemůže nic namítat proti rozvíjení kontroly nad myslí. Nikdo nemůže nic namítat proti rozvíjení vhledu do své vlastní přirozenosti, který umožňuje osvobození mysli od negativit. Vipassana je univerzální cestou.

Pozorování skutečnosti takové, jaká je, pomocí pozorování skutečnosti uvnitř – to je poznání sebe sama přímo, na úrovni zkušenosti. Tím, jak člověk praktikuje, se zbavuje svého utrpení způsobeného mentálními nečistotami. Z hrubé, vnější, zdánlivé skutečnosti proniká ke konečné skutečnosti mysli a hmoty. Pak ji přesáhne a zažije skutečnost, která leží za myslí a hmotou, za prostorem a časem, za podmíněným polem relativity: skutečnost naprostého osvobození od všech mentálních znečištění, všech nečistot, všeho utrpení. Je jedno, jak se této konečné skutečnosti říká, nezáleží na jménech; je to konečný cíl pro všechny.

Kéž všichni zažijete tuto konečnou pravdu. Kéž se všichni lidé osvobodí z utrpení, svého utrpení. Kéž všichni prožijí skutečné štěstí, skutečný klid, skutečnou harmonii.

KÉŽ JSOU VŠECHNY BYTOSTI ŠŤASTNÉ

Uvedený text je založený na veřejné přednášce, kterou měl S.N. Goenka v Bernu, Švýcarsko.